Popis
Museo d’Arte Islamica v Palermu shromažďuje předměty islámského umění ze Sicílie a oblasti Středomoří, vzniklé mezi 9. a 12. stoletím. Sídlí v Zise, arabsko-normanském paláci západně od historického centra, otevřeném jako muzeum od roku 1991.
Místo stojí za návštěvu stejně jako sbírka. Zisa (z arabského al-ʿAzīza, „nádherná”) byla stavěna od roku 1165 jako letní sídlo normanských králů v královském parku Genoardo, „ráji na zemi”. Práce dokončil Vilém II. a v roce 2015 byla zapsána na seznam UNESCO.
Palác je mistrovským dílem inženýrství vzduchu: byl obrácen k moři, aby zachytil vánky, které procházely nad velkým rybníkem a byly ochlazovány. V Sále fontány s nikami ve tvaru plástve a zlatou mozaikou stéká voda až do rybníka.
Muzeum vystavuje předměty z arabského období (9.–11. století), ale většina pochází z normanské doby, kdy byl islámský vliv na Sicílii ještě silný. Pocházejí z různých zemí Středomoří.
Mezi kusy, které si nesmíte nechat ujít, patří nádoby z mosazi, zlata a stříbra, rytá a často zdobená zlatými a stříbrnými nitěmi. Dále mašrabíje, dřevěné mřížové zástěny vyrobené z mnoha do sebe zasazených soustružených válečků, které tvoří jemné vzory.
Ale předmětem, který vypráví nejvíc, je náhrobní deska z roku 1149, která opakuje stejný křesťanský nápis ve čtyřech jazycích: hebrejsky, latinsky, byzantskou řečtinou a arabsky. Je to portrét multietnického Palerma středověku.
I Zisa má pohnuté dějiny. V 17. století k ní bylo přidáno patro a odstraněno původní schodiště; v roce 1971 se zřítily části pravého křídla. Restaurování, které vedl Giuseppe Caronia, trvalo asi dvacet let a skončilo v roce 1991.
Nápis kúfským písmem stále běží po atice paláce: v pozdním středověku, kdy byla Zisa přeměněna v pevnost, byl v pravidelných intervalech přerušen, aby z něj vzniklo cimbuří.
Místo stojí za návštěvu stejně jako sbírka. Zisa (z arabského al-ʿAzīza, „nádherná”) byla stavěna od roku 1165 jako letní sídlo normanských králů v královském parku Genoardo, „ráji na zemi”. Práce dokončil Vilém II. a v roce 2015 byla zapsána na seznam UNESCO.
Palác je mistrovským dílem inženýrství vzduchu: byl obrácen k moři, aby zachytil vánky, které procházely nad velkým rybníkem a byly ochlazovány. V Sále fontány s nikami ve tvaru plástve a zlatou mozaikou stéká voda až do rybníka.
Muzeum vystavuje předměty z arabského období (9.–11. století), ale většina pochází z normanské doby, kdy byl islámský vliv na Sicílii ještě silný. Pocházejí z různých zemí Středomoří.
Mezi kusy, které si nesmíte nechat ujít, patří nádoby z mosazi, zlata a stříbra, rytá a často zdobená zlatými a stříbrnými nitěmi. Dále mašrabíje, dřevěné mřížové zástěny vyrobené z mnoha do sebe zasazených soustružených válečků, které tvoří jemné vzory.
Ale předmětem, který vypráví nejvíc, je náhrobní deska z roku 1149, která opakuje stejný křesťanský nápis ve čtyřech jazycích: hebrejsky, latinsky, byzantskou řečtinou a arabsky. Je to portrét multietnického Palerma středověku.
I Zisa má pohnuté dějiny. V 17. století k ní bylo přidáno patro a odstraněno původní schodiště; v roce 1971 se zřítily části pravého křídla. Restaurování, které vedl Giuseppe Caronia, trvalo asi dvacet let a skončilo v roce 1991.
Nápis kúfským písmem stále běží po atice paláce: v pozdním středověku, kdy byla Zisa přeměněna v pevnost, byl v pravidelných intervalech přerušen, aby z něj vzniklo cimbuří.