Popis
Oratoř svatého růžence u Santa Cita je malá modlitební síň v Palermu, vedle kostela Santa Cita, která uchovává jedno z mistrovských děl sochaře Giacoma Serpotty: dekoraci z bílého štuku, jež vyplňuje každou stěnu. Zvenku skromná, uvnitř je svátkem.
Putti šplhají po rámech oken, spí, pláčou, vykukují mezi girlandami nebo se s drzým výrazem otáčejí zády. Někteří zamyšleně objímají kolena. Andělé a putti jako by si spolu hráli, s výrazy a postoji překvapivé volnosti.
Autorem je Giacomo Serpotta, který síň vyzdobil v letech 1686–1718. Bratrstvo svatého růžence, založené v roce 1570, chtělo oslavit pomoc Panny Marie křesťanům v boji proti „nevěřícím“ a Serpotta mu vyhověl, po svém.
Na vstupní stěně ukazuje obrovská drapérie, kterou drží radostný zástup puttů, bitvu u Lepanta. Po stranách dva vychrtlí mladíci připomínají hrůzy války.
Podél stěn, v malých divadélkách, se čtou Tajemství růžence. Radostná jsou vlevo, bolestná vpravo, slavná vzadu. Na oltáři visí plátno Madony růžencové od Carla Maratty z roku 1695, obklopené svatým Dominikem, svatou Kateřinou Sienskou, svatou Rozálií a dalšími.
Nakonec, v letech 1717–1718, Serpotta vyzdobil i oltářní část a přidal dvě sochy, Juditu a Ester, aby obraz zvýraznily. Kolem běží lavice bratří z ebenového dřeva zdobeného perletí. Restaurování odkrylo na stěnách několik Serpottových autorských kreseb.
Aby se tam člověk dostal, vystoupí po schodišti na majolikovou pavlač, na niž se otevírají dva mramorové pozdně renesanční portály. Pak prostorná předsíň s portréty představených bratrstva vede do síně. Naproti oratoři stálo Conservatorio dei fanciulli dispersi, první hudební seminář pro sirotky.
Putti šplhají po rámech oken, spí, pláčou, vykukují mezi girlandami nebo se s drzým výrazem otáčejí zády. Někteří zamyšleně objímají kolena. Andělé a putti jako by si spolu hráli, s výrazy a postoji překvapivé volnosti.
Autorem je Giacomo Serpotta, který síň vyzdobil v letech 1686–1718. Bratrstvo svatého růžence, založené v roce 1570, chtělo oslavit pomoc Panny Marie křesťanům v boji proti „nevěřícím“ a Serpotta mu vyhověl, po svém.
Na vstupní stěně ukazuje obrovská drapérie, kterou drží radostný zástup puttů, bitvu u Lepanta. Po stranách dva vychrtlí mladíci připomínají hrůzy války.
Podél stěn, v malých divadélkách, se čtou Tajemství růžence. Radostná jsou vlevo, bolestná vpravo, slavná vzadu. Na oltáři visí plátno Madony růžencové od Carla Maratty z roku 1695, obklopené svatým Dominikem, svatou Kateřinou Sienskou, svatou Rozálií a dalšími.
Nakonec, v letech 1717–1718, Serpotta vyzdobil i oltářní část a přidal dvě sochy, Juditu a Ester, aby obraz zvýraznily. Kolem běží lavice bratří z ebenového dřeva zdobeného perletí. Restaurování odkrylo na stěnách několik Serpottových autorských kreseb.
Aby se tam člověk dostal, vystoupí po schodišti na majolikovou pavlač, na niž se otevírají dva mramorové pozdně renesanční portály. Pak prostorná předsíň s portréty představených bratrstva vede do síně. Naproti oratoři stálo Conservatorio dei fanciulli dispersi, první hudební seminář pro sirotky.